A teď se podíváme na vývoj módy vůbec.
ROMÁNSKÁ MÓDA
ROMÁNSKÁ MÓDA
Základními prvky románského oděvu byly tuniky a pláště. Pro zhotovení oděvu se používal len, konopná příze a ovčí vlna.
Oblečení bylo jednoduché a dá se říci že šlechta a chudý lid měli stejný šatník. Lišil se pouze v kvalitě, jemnosti a barvě použitého materiálu.
Mužský oděv byl tvořen ze svrchní a spodní tuniky, oblékala se přes hlavu a pod ní se nosily nohavice, které se upevňovaly v pase. Svrchní tunika byla přepásána opaskem. Přes celý šat se nosil sepnutý plášť na pravém rameni. Šlechta nosila plášť dlouhý, kratší nosili bojovníci a nejkratší obyčejný lid.
Ženský oděv se mnoho nelišil od mužského. Ovšem spodní tunika byla bez rukávů a jen ta svrchní část měla dlouhé rukávy, které byly na koncích rozšířené.
Svobodné dívky nosily rozpuštěné vlasy, které zdobily čelenkami nebo věnečkem. Vdané ženy si vlasy zčesávaly pod závoje, roušky či čepce.
GOTICKÁ MÓDA
Typické pro gotickou módu byl střih. Velkou roli také hrála ženská postava - "žena má být štíhlá a vysoká jako gotická věž" - tento dobový výrok jasně charakterizuje tvar ženské postavy, který musí splňovat určitý ideál.
Ženský šat stejně jako mužský měl tedy za úkol zdůrazňovat postavu. Nosila se spodní tunika s úzkými rukávy a přes ni se oblékala svrchní v různých střihových variacích, sukně těsně obepínala postavu a někdy byla protažena do vlečky.
Rukávy byly důležitou součástí oděvu, většinou se od loktů rozšiřovaly a mnohdy spadaly až na zem, nebo byly od ramen prostřiženy. Různě se zdobily stejně jako okraje sukní či výstřihy - zdobnými portami či kožešinou.
Důležitým doplňkem byl opasek, ten byl umisťován na bedra, jelikož linie pasu byla posunuta na boky. Na doplňcích šatů ať ženských či mužských nechyběli zvonky či rolničky, které se umisťovaly na okraje šatů či špičky bot.
Vlasy si ženy upravovaly různě, módní bylo vysoké čelo, které zdůrazňovaly vyčesáváním nebo i vytrháváním vlasů. Svobodné dívky měly vlasy rozpuštěné a zdobily si jej čelenkami a ty bohatší portami zdobenými drahými kameny, kovovými nášivkami či perlami. Čepec byl symbol pro vdanou ženu. Koncem 14. století vznikl populární čepec, který jistě všichni znají z filmu o Bílé paní, tzv. henin - byl kuželovitého tvaru a aby držel tvar vyztužoval se dřevem. Přidržovala jej široká stuha, která procházela přes bradu. Konec čepce byl ozdoben lehkým závojem.
V gotické době také ženy dbaly na svůj vzhled - jak již bylo zmíněno, módní bylo vysoké čelo, ale také alabastrově bílá pleť, oční panenky si ženy rozšiřovaly za pomoci atropinu.
Mužská móda byla obohacena o lněnou nebo hedvábnou košili, přes ni se oblékal kabátec. Jeho vzhled vypovídal o postavení majitele. Např. šlechtické kábátce byly kratší se širokými rameny a stojatým límcem oproti tomu měšťanské byly přiléhavé a od pasu se rozšiřovaly.
Kalhoty - nebo nohavice se sešívaly mnohdy ze dvou barevných látek, pevně obepínaly nohy.
Mužské pokrývky hlavy byly rozmanité nosily se různé kožešinové čapky, pletené či plstěné klobouky, které postupně přecházely do baretů. Stálým módním doplňkem jsou kapuci a kukly, které nosili muži i ženy.
Zajímavé jsou také boty, ty byly úzké a vybíhali do špičky. Také dle bot se posuzoval stav, čím delší špička, tím zámožnější majitel. Špičky bot však při chůzi mnohdy překáželi a tak si je muži přivazovali ozdobnými stuhami či řetízky ke kolenům.
RENESANCE
V renesanční módě se objevují nové prvky a vlastně celý styl odívání je odlišný od gotického období. Opět se stal předním zájmem člověk, vše je jakoby v pohybu a tomu musí odpovídat i móda.
Renesanční móda se může rozdělit na italskou, španělskou a anglickou, v každé zemi byl renesanční šat pojat trošku jinak.
Renesanční móda v Itálii
Mužský oděv se příliš nezměnil. Opět jej tvořil kabátec a nohavice, které zdůrazňovaly linii nohou. Přes kabátec se nosil krátký pláštík, který byl řasen do záhybů a býval podšitý kožešinou.
Ženský oděv tvořila košile, která měla šněrování a rukávy se přivazovaly či byly přišité. Přes tuto košili se nosil kabátek, který byl zhotoven z dražší a barevné látky, měla čtvercový výstřih a otevřené rukávy. Sukně byla nabíraná v pase a protažena do vlečky. Nejdražším kusem oděvu byla spodní košile, která byla bílá a vykukovala zpod prostřihávaných rukávů, často ji zdobila černá výšivka.
Úprava vlasů je také složitější - užívají se různé síťky, závoje, také se do vlasů vplétají perly či stužky. Módní barvou je blond, ženy často vysedávaly na slunci ve speciálních kloboucích, které měly širokou střechu a na nich rozprostřené vlasy. Jindy si pomáhaly odvary z heřmánku.
Líčení a péče o pleť byla velmi důležitou. Ženy používaly parfémy stejně jako muži a navíc se parfémovaly i doplňky. Módní byla rudě nalíčená ústa.
Španělská móda
Ta se stala vzorem pro všechny šlechtické dvory a v každé zemi dostala svou podobu. Ženská postava je tu formována korzetem, který je vyztužen kosticemi a u dívek kovovými deskami, které měly zabránit růstu prsou. Poprvé se v módě objevuje tzv. španělská krinolína, která udržuje správný tvar sukně. Přes korzet a krinolínu si ženy oblékají dvojité roucho z hedvábí zdobené perlami, drahokamy. Kolem krku nesmí chybět tuhé okruží - límec zhotovený z drahé krajky naskládaný do tvaru "harmoniky".
Vlasy se stále vyčesávají a doplňují malými kloboučky nebo šperky.
Muži nosí krátké nohavice, které jsou bohatě nařasené a sahají do půli stehen, pod nimi se nosí punčochy, které se staly důležitým doplňkem. Jsou vyráběny ručně z vlny a bavlny a pro zámožné se zhotovují i hedvábné pletené punčochy - obdobné dostal anglický král Jindřich VIII. darem. Pokrývky hlavy jsou barety a vysoké tuhé klobouky ozdobené peřím.
Španělská móda se stala hitem a udržela se až do 17. století.
Anglická móda
Ženy se v odívání snažili napodobit královnu Alžbětu I., která byla přímo proslulá svými přepychovými a nákladnými róbami, které byly zhotovovány z nejdražších látek. Nejoblíbenějšími látkami byl vyšívaný brokát s květinovými vzory a samet, například bílé plátno bylo považováno za velmi drahé. Barvy byly módní červená, zelená a modrá. Živůtek měl opět čtvercový výstřih a měl dlouhou špičku. Rukávy byly poměrně vysoce nasazené a převyšovaly výšku ramen. Sukně měla typický sudovitý tvar a podpírala ji krinolína, pod sukni se kolem pasu uvazoval tzv. rohlík, vycpávka, která měla udržet tvar.
BAROKO
Baroko vytváří ostrý kontrast s renesancí. Veškeré stavby a umělecká díla mají za úkol ohromit člověka svou velikostí a okázalostí. Nejčastějším stavebním materiálem bývá mramor, veškeré ozdoby jsou zlatě orámovány.
Všechna šlechta se snaží napodobit styl a francouzskou módu Ludvíka XIV. V ženském oděvu přetrvává jednoduchá spodní košile s hladkými rukávy, nejčastěji v červené barvě. Důležitým prvkem oděvu je korzet, který má hluboký výstřih a vpředu vybíhá do špičky, má ramínka, která jsou připojena mašlemi. Korzet je vystužován kosticemi - buď velrybími či kovovými. Důležité bylo stahování pasu, aby vynikl kontrast široké nabírané sukně a úzkého živůtku. Oblíbený výstřih je kulatý, poměrně hluboký, aby bylo zvýrazněno poprsí. Rukávy byly nejprve dlouhé a postupně se zkracovaly až po předloktí. Bývaly zdobeny volány či krajkami a stuhami. Sukně bývala bohatě řasena do záhybů a protažena do vlečky.
Velkou změnou byla úprava vlasů. Vlasy se tupírovaly a vysoce se vyčesávaly. Používání paruk bylo velmi rozšířeno a to jak u žen, tak i u mužů.
Oblíbeným doplňkem byly perlové víceřadé náhrdelníky a náušnice. Perly se našívaly na sukně, čepce, nebo se vplétaly do vlasů.
V mužském oděvu byla nejlepším kouskem košile s ležatým límcem a manžetami. Přes ni si oblékali vestu, která byla vpředu z odlišné látky a delší a vzadu kratší. Svrchní kabát byl bohatě zdobený a dlouhý jako vesta. Rukávy zdobily manžety od košile, které měly spoustu kanýrků. Kalhoty byly pod kolena, které doplňovaly punčochy upevňované provázky či stužkami. I u mužů nebyla výjimka mít paruku. Paruky byly různé délky, mnohdy lokny spadaly až na hrudník.
ROKOKO
Ženský oděv
Shodoval se s barokním, avšak byl zhotovován z lehkých látek pastelových barev nebo se vzorem drobných kvítků. Nejdůležitějším prvkem byla elipsovitá krinolína, která podpírala mohutné a bohatě zdobené sukně. Svrchní sukně šatů byla po celé délce rozstřižena a odhalovala spodní sukni. Aby bylo možné s takto rozměrnou sukní vůbec sedět, byly zhotovovány židle bez opěrek pro ruce. A ani cestování nebylo snadné – dveře u kočárů musely mít skládací panty a krinolíny byly speciální „sklapovací“ konstrukce pro jízdu v povoze.
Důležitým doplňkem byl vějíř, byl vyráběn ze dřeva, slonoviny a potažen papírem, hedvábím, ozdoben krajkou. Také se užívalo péřových vějířů. Sloužily nejen k ovívání v přeplněných místnostech, ale též k tajné milenecké konverzaci.
Důraz není kladen ani tak na klobouky jako na úpravu vlasů. Ženy nosily vysoko vyčesané, napudrované paruky, které zdobily modely lodí, květin, ovocných košů a různé podivuhodné tvary, oblíbená byla i pštrosí pera, stuhy či šperky.
Mužský oděv
Zůstal ve své podobě nezměněn, stále se skládal z kalhot, košile, vesty a kabátce. I muži nosily paruky, doplněné klobouky s peřím. Doplňkem byly rukavice, kapesníčky či vycházkové hůlky.
ROKOKO A EMPÍR
Klasicismus a empír přinesl v módě nový styl. Jednodušší a přirozenější, avšak šlechta se nechtěla vzdát všech ozdob a drobností rokoka. Tento styl se naplno projevil až po Velké francouzské revoluci
Ženský oděv
Oproti mohutným rokokovým sukním, které potřebovaly oporu v podobě krinolíny se upustilo a používaly se pouze vycpávky, které se uvazovaly kolem pasu, ale i ty postupně vymizely. Dbalo se na přirozenost. Šaty byly zhotovovány z lehkých látek, nejčastěji bílé barvy. Oblíbené byly výšivky zlatou a stříbrnou nití. Dekolty byly hluboké a používaly se i vycpávky do výstřihů – předchůdce dnešních push-up podprsenek. Linie pasu se posunula nahoru, těsně pod prsa. Korzety ženy nosily jen pod určitý typ šatů a nestahovaly jej tak pevně. Rukávy byly krátké a bohatě nabírané. Šaty měly dlouhé vlečky a doplňkem byly kašmírové šály či šátky, které se skládaly do čtverce a nosily se přes ramena či volně přes ruku. Oblíbené byly i pláště se stojatými límci.
Mužský oděv
I mužská móda prošla změnou, byla inspirována především vojenským stylem, který neslušel každému. Sestával z upnutých kalhot, které se zhotovovaly z kůže či vlněných látek, stále sahaly jen po kolena a zapínaly se na knoflíky. Nosily se vysoké jezdecké boty. Kabát tvořil opět nedílnou součást, byl však pohodlnější a užší, měl dlouhé rukávy a klopy. Elegantním prvkem byla kravata, která se třikrát obtáčela kolem krku a vázala se do ozdobných uzlů.
Módně oblečený muž nosil frak, nejčastěji tmavomodrý, tmavozelený nebo tmavohnědý. Doplňkem byly cylindry, dvourohé klobouky, barevné rukavice a vycházkové hole.
Vlasy byly krátce střižené a sčesané do čela.
BIEDERMEIER ČILI DRUHÉ ROKOKO
Biedermeier čili druhé rokoko, by se dala nazvat doba, kterou charakterizoval měšťanský styl. Začaly se módní domy, např. Worth v Paříži. Ženy si nechávaly zhotovovat šaty u tohoto věhlasného krejčího. Velkým usnadněním byl vynález šicího stroje, který se z Ameriky dostal do Evropy.
K mohutné sukni patřil upnutý kabátek s oblou linií klesajících ramen a mohutnými, dlouhými rukávy. Starší ženy dávaly přednost uzavřenému dekoltu, mladé dívky si oblíbily oválné výstřihy. Nosily se trojúhelníkové šátky a šály s drobnými výšivkami. Na plesové šaty se používaly drahé, hedvábné a saténové látky různých barev, na běžné nošení se šily šaty z bavlněných, barevných látek, které se snadno prali, oblíbeným vzorem byla kostka.
Dekorativním prvkem na sukni byl kanýr či klín, který tvořil dojem druhé sukně, schované pod tou první.
Ženské účesy byly poměrně složité, opět se do nich vplétaly stuhy či květiny, používalo se i falešných příčesků. Nosilo se množství šperků, náhrdelníky, náramky, opulentní prsteny či náušnice. Oblíbené byly perly a zlato. Žádné dámě nesměl chybět slunečník, vějíř a rukavičky.
TURNÝRA
Koncem 60. let 19. století, vnikla do vyšších vrstev nová móda, které propadly všechny ženy. Byla to móda tzv. turnýry, česky „honzík“. Základem byl těsně sešněrovaný pas a vycpávka z koňských žíní, která se přivazovala vzadu na pase.
Jak bylo zmíněno výše, ženská móda upustila od objemných sukní a vystačila si jen s malým „polštářkem“ uvázaným v pase, ovšem pozorovateli se naskytl zvláštní pohled na ženu, která měla esovitě stylizovanou postavu.
Šaty se zhotovovaly z látek s různou strukturou a vyznačovaly se ostrými barvami, např. tmavě modrá, ostře zelená, fialovou, rudou. Šaty se již nešily v celku, ale jako dvojdílný komplet sestávající ze sukně a kabátku. Kabátky byly uzavřené, výstřihy měly jen plesové nebo večerní šaty. Poprsí bylo vysoce vyšněrované a pas utažený korzetem, zde se poprvé dostavil názor lékařů o tom, že je korzet škodlivý a mrzačí tělo. Sukně byla protažena do vlečky. Šaty se rozdělily do několika skupin – ty na denní nošení kladly důraz na pohodlí, cestovní na praktičnost a plesové měly podtrhnout krásu nositelky.
Oblíbeným doplňkem byly drobné kloboučky, které se nosily na vysoko vyčesaných vlasech, jejichž popuštěné lokny spadaly nad ramena.
V doplňcích opět nechyběly kabelky, rukavice, vějíře a boty.
Byl jednoduchý a převážně tmavé barvy. Frak se stal výhradně večerním oděvem. Pro každodenní nošení se užíval žaket a později sako, to bylo volnější a doplňovaly ho pruhované, dlouhé kalhoty. Také se poprvé objevuje smoking.
SECESE
Secese neboli „La Belle Epoque “, česky krásná epocha, je období 90. let 19. století. Na rozdíl od zdobných šatů z minulé doby, je pro secesi typická jednoduchost a čisté linie.
K doplňkům patřily stále klobouky, rukavice, slunečníky a vějíře. Oblíbené byly brože či kameje, dlouhé řetízky s hodinkami.
20. LÉTA
Období let 1920-1929, které je souhrnně nazýváno 20. léty 20. století, bylo ovlivněno zotavováním světa po první světové válce. Lidé pociťují přívan pohody a uvolnění, touží si vynahradit dobu úzkosti, kterou za války prožívali. Začínají se po dlouhých letech opět bavit, navštěvují kavárny a bary, tančí ve víru opojení jazzové hudby a foxtrotu.
V těchto „zlatých“ či „báječných“ dvacátých létech (Golden/Roaring Twenties), jak jsou dnes nazývána, se velké oblibě těšil i charleston, kterým v Berlíně roku 1925 Evropany oslnila americká tanečnice Josephine Bakerová. Tato krásná černošská diva si získala svými tanečními kreacemi takový obdiv, že se zapříčinila o adoraci tmavé barvy pleti. Lidé se opalovali, jak jen mohli a společnost byla v té době vůbec méně rasistická, než je tomu dnes. Josephine se také podílela na novém ideálu ženské krásy – krátkých chlapeckých účesů.
Vlna módy krátkých sestřihů se však připisuje Coco Chanel, které se ze dne na den podařilo vytvořit z chlapeckého stylu nekompromisní hit, do nějž spadaly kromě krátkých vlasů, které měly zvýraznit dlouhou šíji, také sukně do půli lýtek, strohé střihy, hubené chlapecké postavy a kouření. Tato móda vyvolala pozdvižení, ale nový styl se těšil obrovskému úspěchu. Ženám, které tomuto stylu podléhaly se přezdívalo „garsonky“, „couturiérky“ nebo „flappers“.
Úspěch ale slavily i sukně ke kotníkům, či končící těsně pod koleny, a šaty se sníženým pasem. Rukávy vyšly z módy, šaty se šily jen s ramínky, či velmi krátkými rukávky. Dlouhé rukávy měly pouze kabáty a svetříky. Ženy, které se nenechaly ostříhat "na kluka" či na mikádo, si vlasy sepínaly do drdolů.
Gabrielle Bonheur "Coco" Chanel také v této době přichází s módní stálicí, černými šaty obepínajícími tělo – tzv. malé černé. Přezdívka Coco ji provázela už od dob, kdy zpívala v kabaretu. K jejím ikonám patří i kubistický flakon k proslulému parfému Chanel No.5.
Módními barvami byly hnědá, béžová a šedá. Účelem těchto nenápadných barev, bylo dát prostor pro vyniknutí postavy a ženské krásy samotné – oděv neměl být tím, co upoutá pozornost, nýbrž žena sama. Lidé se v tomto období nebáli výstřednosti. To potvrzuje například hojnostegyptských motivů.
Ke zlatým dvacátým patří i klobouk ve zvonovitém tvaru, který je s tímto obdobím neodmyslitelně spjat. Traduje se, že ho vynalezla francouzská kloboučnice Caroline Reboux, která ho představila francouzským ulicím kolem roku 1923. Odtud se tento zvonovitý klobouk šířil rychlostí požáru. Vyráběn byl ze sametu, saténu, žíně, slámy či plsti.
Další slavnou osobností na poli módního návrhářství byla Jean Lanvinová, která na sebe upozornila svým individuálním přístupem ke klientkám. Navrhovala šaty podle typu postavy každé ženy, dokonce i barvy volila podle jejích vlastností. Neuznávala garsonky a strohost, naopak používala vzdušné materiály a vyzdvihovala zdobnost a ženskost.
Další vlivnou pařížskou návrhářkou byla Madeleine Vionnetová, která prosazovala couturiérský styl. Její návrhy poutaly zejména svou asymetrií a kombinací protikladné a nestejnorodé tkaniny.
30. LÉTA
Třicátá léta minulého století jsou ve znamení vystřízlivění. Bujarost dvacátých let se rozplynula po krachu na New Yorské burze. Svět poprvé poznal finanční krach v tak globálním měřítku. Tato katastrofa poznamenala společnost a projevila se i v módě.
Paříž přestala diktovat jednotný světový styl, na drahou eleganci většinou nezbývaly peníze. Neznamená to však smrt pro módu, ale naopak větší variabilitu a uplatnění kreativity v nedostatku. Ženy usedly k šicím strojům a šaty včetně večerních toalet si šily samy.
Přesto měla móda pár shodných znaků. Pas u šatů se vrátil zpět na své místo, sukně zase sahaly skoro až k zemi a místo chlapeckých postav se naopak upřednostňovaly ženské tvary a šaty, které je zdůrazňovaly. Rukávy se opticky rozšiřovala délka ramen. Hlavními hodnotami byla přirozenost, harmonie a jednoduchost.
Do popředí se vrací po strohých dvacátých letech romantika a tedy i ornamentika. Populárními vzory jsou rybí kost nebo kohoutí stopa a dále kaligrafické vzory a námořnické prvky. Objevuje se i tzv. tyrolská móda s bavorskými výšivkami a dirndly.
Jako malý pikantní odlesk dvacátých let byla odhalená ženská záda, oblíbená na večerních róbách, která si rychle hledala své stoupenkyně. Tento trend započal, jak jinak, u sportu. Sport umožnil z praktických důvodů původně všeobecné zkracování a postupné odhalování pokožky, a proto se holá záda objevila poprvé u šatů na tenis a na plavání. Ve 30. letech se rozvíjel další z nyní oblíbených společenských sportů, kde se kladl důraz na jednoduchou a praktickou móda již od počátku, a tím byl golf.
Vlasy se o něco prodloužily, líbily se vlnité kadeře a zvonový klobouk nahradil menší klobouček, rozverně posazený na vršku hlavy.
V roce 1935 je v USA firmou DuPont patentováno nylonové vlákno. Z počátku se používalo k výrobě štětin kartáčů. Roku 1940 bylo však vyrobeno prvních 5 miliónů nylonových punčoch, které z pultů okamžitě zmizely. Za války se staly dokonce obchodním artiklem vojáků. Název nylon údajně pochází z New York London, anebo je to akronym z Now You Look, Old Nipponese! (vztahuje se k tehdejší válce mezi Japonskem a USA).
40.LÉTA
Čtyřicátá léta byla charakteristická dvěma trendy: válečný úsporný režim a rozmarná poválečná léta. A tak na začátku čtyřicátých let dochází k uskromňování outfitů, přešívání starých modelů a nastolení štíhlé siluety, vše v souladu s předchozími trendy, po válce opětovný nárůst módního průmyslu, který je z počátku limitován nedostatkem látek a dalších materiálů, předznačuje bohatá léta padesátá.
Válečný režim nutil k úspornému šití, většina oblečení byla šitá z minima potřebné látky. Válečná ekonomika také znamenala vstup žen a dívek do běžného pracovního procesu, protože muži trávili svůj čas válkou. Kalhoty se staly běžnou součástí ženského šatníku, významným rysem byla také praktičnost a minimalistické zdobení. Silueta byla štíhlá, se zvýrazněným pasem a rameny, délka sukní, šatů a kabátů nejčastěji po kolena. Většina oděvů byla jednobarevná, ze vzorů se výrazně ujaly puntíky.
Co z praktických důvodů (nedostatku materiálu) nedovolovalo oblečení, to si ženy vyhrazovaly makeupem a účesem. Vlasy byly většinou zarovnané po délku ramen, spíše delší než kratší, protože to umožňovalo praktické sepnutí při pracovním vytížení. Účesy byly velmi ženské, trendy byly vlny a sepnuté vlasy do svůdných drdolů, stejně jako stužky, čelenky a další vlasové doplňky. Makeup byl nápadný, linky a výrazně barevná matná rtěnka dodávaly ženskost strohé válečné módě.
To se sice stále vyznačovalo nedostatkem látek, ale i tak postupně docházelo k rozšiřování a prodlužování sukní, šatů a kabátů (které vyústilo v široké sukně padesátých let). Z hlediska módy je památný rok 1946, kdy Christian Dior otevřel svůj první obchod. Módní průmysl se postupně vzpamatovával z válečných let a začal nabízet rozmanitější a rozevlátější alternativy pracovním uniformám dřívějšího období.
Ve své podstatě móda čtyřicátých let zůstává stále s námi, úzké sukně, saka s lehce zvýrazněnými rameny nebo pouzdrové šaty doplněné páskem jsou běžnou součástí dnešní kancelářské módy. Červená rtěnka je klasika, která se neomrzí nikdy.
50. LÉTA
Padesátá léta byla především obdobím ekonomického růstu a obnovy po druhé světové válce. Éra blahobytu se samozřejmě projevila i v módních trendech. Oblečení bylo barevné, veselé, velmi ženské a vysoce sexy. Padesátá léta jsou obdobím Marylin Monroe a Elvise Presleyho. Tyto dva kulturní stereotypy dokonale reprezentují módu a styl dekády. Jaké jsou tedy hlavní znaky padesátých let?
Sukně se prodlužují a vybarvují. Válečná léta se potýkala s nedostatkem materiálů a tmavou barevnou škálou, léta padesátá si to chtějí vynahradit, takže nově se teď nosí stejné střihy, ale barevněji, veseleji, s více doplňky. Silueta zůstává stejná, ale zjemňuje se, ramena nejsou zvýrazněná a přibývá více ženských prvků.Kolové sukně
Existuje dvojí varianta kolové sukně. Tou první je široká kolová sukně, nejčastěji ve formě šatů, v tmavších barvách, s pořádnou porcí spodniček, upnutým živůtkem, s rukavičkami a kloboučkem a především... se zabijáckými podpatky. To byla určitá uniforma vdaných žen střední třídy. A jako protiklad pak stojí kolové sukně mladých dívek, nejčastěji ve veselých barvách, se svetříkem a šátkem, s plátěnými teniskami a v rytmu rock'n'rollu. Obě varianty jsou ovšem velmi ženské a esenciální pro módu padesátých let.
Trendy v líčení zůstávají, makeup je tak velmi ženský. Oči jsou téměř nelíčené, pouze orámované výraznou černou linkou a s mnoha vrstvami řasenky, častá je aplikace umělých řas. Velké oči mrkací panenky jsou pak doplněné rudou rtěnkou. Ikonou tohoto trendu je pak Marilyn Monroe.
Mezi další trendy, které se prosadily v této dekádě, patří kalhoty v různých délkách, plátěné tenisky, zvýrazněný pas, dokonale padnoucí blůzky nebo košilové šaty. Trendy v účesech byly velmi rozmanité, od krátkého sestřihu Audrey Hepburn, přes stylové vlny Elizabeth Taylor, až po sexy hřívu Marylin Monroe. Z tohoto období také vychází tzv. pin up girl styl, který vyznává např. Dita von Teese.
60. LÉTA
60. léta dvacátého století nám, co se týče módy, přinesla různé trendy a styly. Není novinkou, že mnoho současných módních stylů se inspiruje módními léty minulého století. Často tak současní návrháři vycházejí i z let 60. 60. léta jsou léta, která „rozbila“ mnoho módních konvencí a tradic a zároveň odráží mnoho různých hnutí. Byli to například Beatles, kteří měli obrovský vliv na módu v těchto letech. Mladí muži tak často volili nejen jim podobné střihy modelů oblečení, ale také střih vlasů. Mary Quant vynalezla minisukni, Jackie Kennedy vytvořila „francouzskou manikúru“ s umělými řasami a čepičku v okrouhlém tvaru, jež se stala populární hlavně právě v 60. letech.
Zatímco se módní designéři soustředili na barvy a tóny, menší důraz kladli na módní doplňky. Lidé se oblékali do modelů oblečení s psychedelickými potisky. Oblečení bylo charakteristické pro své výrazné barvy a nerovnoměrné vzory.
Móda raných 60. let odrážela eleganci první dámy, „Jacquelline Kennedy“. Ženy se oblékaly do kostýmkůpastelových barev (složeného z krátce a rovně střiženého saka s výrazně velkými knoflíky)., jednoduchých geometrických šatů, známých jako košilové šaty. Večerní róby charakterizovaly široké sukně, které měly povětšinou hluboké dekolty a útlý pas. Mezi ležérními modely pro dívky a ženy se objevily známé capri kalhoty. Velice módní byly jehlové podpatky.
Prostředek 60. let přinesl módě a ženám minisukni (Mary Quant; rok 1964). Minisukně byla pak prý nošena téměř každou mladou, stylovou ženou v západním světě.
Minišaty byly charakteristické „áčkovým“ tvarem sukně. Populární byly šaty bez rukávů. V roce 1964 představil francouzský módní designér Andre Courreges „vesmírný look“ v čele s kalhotovými kostýmy a bílou obuví. Osobité byly pak například jejich fluorescentní barvy. Namísto kapri kalhot, které vládly módnímu stylu v raných šedesátkách, to tentokrát byly kalhoty zvonové. Ty se od kolen dolů postupně rozšiřují. Většinou byly nošeny v kombinaci s šifonovými blůzkami, rolákovitými svetříky a topy. Mezi modely určené pro denní nošení to byly krátké plastické pláštěnky, barevné kabátky a obarvené imitace kožešin. Modely obleků (také v různých barvách) byly poprvé populární v úzkých střizích. Obvod v pase u ženského oblečení začínal být neoznačitelný a délky oblečení se zkracovaly. Co se týče modelů bot, nosily se sandály a lodičky s nízkými podpatky. Boty a kozačky byly často vyrobeny z lakované kůže a vinylu.
70. LÉTA
Po rozverných 60. letech s plno odlišnými trendy nastupují léta 70. Začátek 70. let 20. století začal s návazností na léta 60. Nosily se dál minisukně, zvonové kalhoty a v módě byly dále také unisexové hippie modely. To se však brzy změnilo. Na scéně se okolo roku 1971 objevily boty na platformě, která byla většinou vysoka okolo 5–10 cm. Nosily je jak ženy, tak muži. Z oblečení bylo pro ženy a muže dále populární také džíny a kalhoty s širokými nohavicemi. Tento styl byl zvěčněný filmem „Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever)“, s Johnem Travoltou v hlavní roli. Tento „disko look“ byl charakterizován oblekem ze tří částí pro muže a žerzejovými šaty pro ženy. Tento styl byl populární až do té doby, kdy ho nahradila punková móda a kultura a rovné, cigaretové kalhoty. Boty na platformě byly později nahrazeny modely obuvi s volnou patou a zavřenou špičkou a modely obuvi páskou upnuté okolo kotníku (oba typy byly vzpomínkou na léta 40.)
Začátek 70. let se nesl ve stylu šatů v délce do poloviny lýtek a šatů ke kotníkům. Ty se nosily hlavně v roce 1970 a 1971 a nabízely tak ženám oblékat si rozdílnou délku sukně. V roce 1971 to byly také „hot pants“, neboli velice úzké kalhoty, které byly oblíbené. Ženy nosily do pasu vysoké, rozšířené saténové kalhoty nebo džíny, těsné lurexové topy, sametové šaty, pajetkové topy. Čas od času své outfity ženy ozdobovaly stylovým boa a turbanem na hlavě. Muži se pak oblékali do stříbrných astronautových outfitů, saténových sak s pajetkami, džínů a kalhot s širokými nohavicemi či do sametových kalhoty. Prostředek sedmdesátých let byl ve stylu nabíraných sukní, vyšívaných látek a květinových vzorů.
V pozdních sedmdesátých létech byla móda velice ovlivněná disko stylem. Tímto disko stylem byly ovlivněny skutečně všechny styly v oblékání. Mužské třídílné obleky byly pánům nabízeny v různých variacích barev. Byly charakterizovány širokými klopy a širokými nohavicemi. Širší byly také vázanky. Populárními (jak mezi ženami, tak i mezi muži) se staly overaly na zip. Oblečení začalo být inspirováno moderním tancem. Na konci sedmdesátých let se nosily sukně s rozparkem, hedvábné topy, topy s třásněmi. Moderní byla obuv s vysokými podpatky a nižší platformou.
I když se to na první pohled nemusí zdát, móda je často spojována s různými ekonomickými či politickými situacemi (například Hippies v 60. letech) V 70. letech byl na tíživou ekonomickou situaci punk. Zapínací špendlíky v nose a uších se staly šperky, nosily roztrhané džíny, rozdrásaná trička, kožené bundičky a vystříhané účesy. Punk jako styl, původem z Londýna, vnesla do módy Vivienne Westwoods jejím partnerem Malcomem McLarenem.
Sedmdesátá léta, stejně jako ta šedesátá, odrážela v módě atmosféru celého období i ekonomické situace. Začátek se ještě nesl ve stylu hippies, postupně módu dobyl disko styl a konec sedmdesátých let ovládl v módě punk.
80.LÉTA
Móda se v 80. letech stala jakýmsi náboženstvím, kterému nebylo nic svaté. Vymanila se z odvěkého stereotypu oblékat se podle pohlaví, dokonalé tělo stálo nadevším. Přinesla zajímavé prvky vycházející z japonských tradic a s nimi dorazila touha míchat oděvy odlišných kultur. Přepych střídal střízlivost, přeplácanost zase jednoduchost. Jakoby každý chtěl strhnout pozornost jen na sebe.
V Británii byli pro tehdejší léta typičtí „yuppies“ (young urban professionals) – velmi bohatí rozmazlení mladí muži, kteří se rádi ukazovali a vystavovali na odiv svůj majetek a atletické tělo. Zkrátka prototypy mladých snobů, kteří se stali velice lukrativní skupinou pro módní trh. Usilovali o to, aby byli nenápadným způsobem mezi sově rovnými nápadní. Mohli si dovolit kupovat obleky Armaniho a Versaceho, Gucciho boty, hodinky Rolex, pera Mont Blanc, Porsche se zabudovaným telefonem.
V kurzu byla minimalistická móda nepostrádající tlumený erotický náboj. Oděvy z luxusních materiálů klouzající po těle, kostýmy s předimenzovanými rameny a krátkými sukněmi, vyjadřující nezávislost žen posedlých komerčním úspěchem. Je příznačné, že své maskulinní, někdy až stroze vojenské typy oděvů, doplňovaly drahým noblesním prádlem.
U nás jsou pro tuto dekádu typické balonové sukně, nápadné výrazné detaily, námořnická sáčka s velkými ramenními vycpávkami a velkými mosaznými knoflíky, mrkvám, plísňáče či kanárkovité legíny v lesklé úpravě.
Nejoblíbenějším oblečením mladých lidí byly džíny. Džíny oprané a ošoupané se nosily všude. Nedaly se však koupit v obchodě, ale musely se pracně shánět v Tuzexu. Bylo neuvěřitelné štěstí, sehnal-li človíček originál džíny. Typickým střihem byly mrkváče - nahoře široké, dole úzké někdy s povrchovou úpravou do plesniva, tzv. plísňáče ze "zušlechtěné" látky pomocí chlóru a kamenů.). Dívky je občas nahradily džínovou sukní.
K džínám se nosila bavlněná trika, svetry a džínové bundy. Džínovinu ještě mohl nahradit manšestr a místo svetru jste mohli vzít bavlněnou mikinu. Také se nosily velké košile doplněné legínami nebo hodně těsnými kalhotami. Nepostradatelným doplňkem byly pásky všeho druhu, zejména výrazné s velkými sponami. Přes velké košile se vrstvily menší džínové bundičky. Hodně populární byly také různé kombinézy od sportovního stylu až po společenské s hodně širokými „tureckými“ kalhotami s prádlovým topem.
Ve formální módě dominovala šedá barva. Šedé byly kostýmy úředníků, rovné tesilové kalhoty a sukně, saka i kabáty. Muži v zimě nosili párkry – bundy polovojenského střihu se spoustou kapes a kapucí.
Největší vliv na módu měla bezesporu hudba, která udávala i celkový životní styl. Hudební skupiny 80. let se zapsaly do hudební historie, a tak není divu, že se rockový styl odráží také v módě. Kůže a džínsovina se staly základními materiály pro ty, kdo vyznávali rockový styl. Lidem oblékajícím se rockově nechyběly „skinny jeans“ pověstný model džínsů, které jsou natolik úzké, jak postava dovolí. Charakteristické barvy džínsoviny byly tmavě i světle modrá a černá. Nosily se kožené kalhoty, riflové či kožené bundy i vesty a mohutné boty. Celkovou image rockera dotvářely doplňky - ozdobné špendlíky, cvoky a nášivky. Kalhoty se doplňovaly páskem s mohutnou sponou, kovovými pyramidami nebo ozdobnými řetězy.
Světové žebříčky hitparád ovládlo disko. Zde platilo, že čím více blýskavého materiálu, tím lépe – třpytivé flitry se objevovaly nejen na minisukních, tričkách, košilích a kalhotách, ale i kostýmy a šaty byly často pošity zlatými, stříbrnými a perleťovými flitry. Doplňky byly často velmi objemné, zlaté či v neonových barvách. Nosily se velké náušnice, náhrdelníky, řetězy kolem krků, náramky na rukách i na kotnících. Líčení bylo výrazné a korunou celého outfitu byl bohatý účes vytvořený pomocí trvalé.
Spolu s diskem k nám přišla vlna aerobiku a s ním i nezapomenutelný prvek 80. let – legíny. Tzv. elasťáky povýšily a ženy je běžně nosily nejen na cvičení, ale i do práce třeba s blejzrem a lodičkami. Až do 90. let patřily mezi oděv všedního dne. Návrhářka Vivienne Westwood kdysi demonstrovala ve svých růžových elasticích s fíkovým listem proti propouštění pracovníků Muzea přírodních věd. ´Británie musí být pohanská´, pod tímto sloganem vystoupily v roce 1989 její modely na přehlídková mola – byly to legíny s fíkovým listem a následovaly legíny s penisem.
90. LÉTA
Konec 20. století umožnil díky technologickému pokroku a moderním komunikačním prostředkům okamžitou zpětnou vazbu a nepřetržitý rozvoj, což mělo samozřejmě obrovský vliv i na svět módy. Především popularita hudební stanice MTV a videoklipů způsobila, že hudba se ještě více projevila nejen v pouličním stylu oblékání, ale ovlivnila i „vysokou“ módu. Také vzniklá klubová kultura propojila módu ulice a haute couture v oblečení pro noční život. Móda 90. let byla módou protikladů – postmodernistický futurismus a proti němu vintage styl, grunge a antimóda v protikladu k obrovskému pozlátku té doby, sexy supermodelky s vnadnými křivkami na jedné straně, na straně druhé vyhublá Kate Moss. Móda 90. let je tedy směsicí několika různých stylů a prvků a je těžké ji nějak komplexně popsat. Zaměříme se na ty nejdůležitější fenomény a prvky, které ji symbolizují.
Stylisté, fotografové a návrháři hledali inspiraci v historii a vytvářeli tak směsici vintage stylů, která je pro 90. léta typická. Oblíbenost vintage módy pochopila Miuccia Prada, kteráustavičně reinterpretovala styly z minulosti svým aktualizovaným minimalistickým způsobem a vyzdvihla tak značku Prada na módní výsluní, na němž se drží dodnes. Také Vivienne Westwood se nechala inspirovat historií, ale šla ještě mnohem hlouběji. Její kolekce Portrait byla inspirovaná obrazy z 18. století a zaměřovala se na ženskost, kterou zdůrazňovala pomocí korzetu. Tento trend se udržel v módě po celá 90. léta.
Počátkem 90. let hip hop pomalu přestal být subkulturou a rozšířil se mezi střední proud, a s ním i specifický styl oblékání, pro který je typické sportovní oblečení, vrstvení, nadměrné velikosti, kalhoty spuštěné nízko, baseballová čepice, která se nosila také s šátkem nebo pod kapucí, a tenisky Nike Air Jordans, případně farmářky značky Timberland. Sportovní „hiphopové“ oblečení nejprve začala prodávat značka Wu-wear, kterou založil producent newyorské skupiny Wu-tang Clan. Později si svou vlastní značku založili i další rappeři, např. Busta Rhymes, Puff Diddy nebo Jay-Z. První módní značkou, která nebyla spojena s žádnou skupinou ani rapperem a cílila přímo na hiphopery, byla Karl Kant.
V devadesátých letech pódiové přehlídky dosáhly popularity rockového koncertu. Modelky začaly být prezentovány jako celebrity a jejich honoráře se vyšplhaly do závratných výšin. Tento fenomén devadesátých let se týkal především skupiny supermodelek: Lindy Evangelisty, Christy Turlington, Claudie Shiffer, Cindy Crawford, která symbolizovala „typickou americkou dívku“ vnadné postavy, a Naomi Campbell, která neměla jako modelka tmavé pleti konkurenci. Českými supermodelkami té doby byly např.: Eva Herzigová, Tereza Maxová, Simona Krainová nebo Karolina Kurková.
Mladá generace návrhářů, stylistů a fotografů začala kombinovat vintage, street-wear a hudební vlivy s haute couture a vytvořila tak nový styl, jehož hlavními znaky byly Conversky nebo Martensky, školácká trička, otrhané džíny, flanelové košile a vytahané svetry. Styl grunge dostal název podle kolekce Marca Jakobse z roku 1992, který jako první zkombinoval módu ulice s haute couture. Přehlídkou vzdal hold seattleské hudební scéně, kde vznikl hudební směr Alternativní rock – Indie grunge, jehož hlavní představitelkou byla skupina Nirvana. Její frontman, Kurt Cobain, se se svým „zanedbaným“ stylem stal symbolem tzv. „flákačské“ generace. Teenageři celého světa kopírovali jeho styl, který představoval určitou formu vzpoury proti konzumní společnosti. Dalším symbolem antimódy se stala Kate Moss, která byla naprostým opakem supermodelek 90. let. Byla mladší než ony, měla dětský výraz, jemné „splihlé“ vlasy, vychrtlou postavu a nebyla tou typicky hezkou sexy kočkou, ale spíše „křehkou lolitkou“ nebo „nezúčastněnou teenagerkou“. „Kate měla v sobě to, co měla v 60. letech Twiggy, svěžest odpovídající době.“ (Phil Bicker, dřívější umělecký ředitel magazínu Face) Nastolila tak změnu v modelingu - byla první modelkou dnešního typu.
V 90. letech se ještě více než dříve projevil fenomén spojení módní značky s nějakou celebritou. Toto oboustranně výhodné propojení spočívalo v tom, že celebrita dostala zadarmo model, který si vzala na společenskou akci, třeba udílení Oscarů, kde byla vyfocena na červeném koberci. Módní značka se tak dostala do všech médií a celebrita zase na stránky módních časopisů. Celebrity mívaly většinou své osobní stylisty. Jennifer Lopez si vzala roku 2000 na udílení cen Grammy šaty „džungle“ (Versace). Ty pak byly kopírovány tak často, že výrobci spodního prádla začali vyrábět a prodávat lepicí pásku, která šaty u výstřihu přidržovala.
Důkazem vlivu street módy na vysokou módu byly především všudypřítomné tenisky. Staromódní Adidas Gazzelle, Puma States a také Vans začali v 90. letech nosit skejťáci, oblíbené byly i tenisky Nike Air Max se vzduchovým polštářem v podpatku, které zprofanovaly hip hop styl a které zažily znovuzrození v loňském roce, tenisky Prada Red Stripe symbolizovaly sportovně-městskou mánii 90. let a plátěné tenisky Converse All Star byly zase neodmyslitelnou součástí grunge stylu. „Tenisky jsou tak populární … až skoro jak u prastarého nástroje, zděděného po předcích, zapomínáme, k čemu jsou vlastně určeny.“ (Neal Herd, Tenisky, 2003)
Ke konci 20. století se značkové oblečení stalo proklamací důležitosti; za přispění hiphopového gangsta rap stylu přišla obliba okázalosti. Ať už za to mohl vtipný street-styl nebo chytlavý trend, logománie nabírala na obrátkách. Některé hvězdy rapu si dokonce nechaly zdobit zuby zlatým nebo diamantovým logem.
Odkaz 90. let je v módě znatelný dodnes. Dnešní mužské oblečení je z velké části inspirované hiphopovou kulturou, která je stále velmi populární. Celebrity se stále ukazují na červeném koberci v šatech od nejzvučnějších jmen a značek. Grunge styl, Conversky a Timberlandy zažívají poslední 2-3 roky za přispění módních bloggerů znovuzrození a v loňském roce se vrátily na výsluní i tenisky Nike Air Max. Modelky vypadají pořád jako Kate Moss a sportovní oblečení a tenisky se nosí všude a ke všemu. Módní trendy se zkrátka stále opakují a dnešní móda je stejně jako móda 90. let směsicí různých vintage stylů. A to nás baví.
Žádné komentáře:
Okomentovat